Hendikep 2

28. října 2012 v 18:10 | Hikaru |  Hendikep

Takže další díl



Potom co jsem se znovu probudil. Ano znovu jsem usnul strašně mě to vyčerpávalo. Mě prohlížel doktor ohledně toho, jakou mám citlivost noh. Seděl jsem tam mamka byla v práci a já se nudil nemohl jsem nic dělat najednou jsem si všiml svého mobilu hned jsem po něm hrábl a zapl ho. Po chvíli mi naskočilo spousty zprav a volaní od Richiho moc dlouho jsem nečekal a mobil znovu zvonil. *Richi* Hned jsem mu to zvedl. "Ahoj" " Jsi v pořádku co se stalo hrozně jsem se o tebe bál kde si hned za tebou přijedu". " Hm no v nemocnici" " Cože co děláš v nemocnici"

Když jsem mu řekl kde jsem tak hned přijel. Sice ho doktor nechtěl pustit ale pak se to usmlouvalo. " Co se to stalo Miki"" Měl jsem auto nehodu" Vytřeštil na mě oči. "Jsem tak rád že jsi v pořádku" Odejmul mě a začal mě líbat. *Bože* Totálně jsem zrudl a zavřel oči *Nechci to vidět nebo se tu roztopím* Když se odtáhl tak se na mě usmál "V pořádku?" Chtěl jsem se k němu přisunout, ale nohy mě zadržely. Můj vyraz posmutněl "Víš, měl bych ti něco říct""Co se děje" *Ten jeho starostlivý pohled* " Víš já nemůžu chodit" Rychle jsem se mu přitiskl do náruče, aby mě nestihl uhodit nebo něco "Cože" Uslyšel jsem*Takový strach jsem dlouho nezažil, co když mě odmítne? Co když už se mnou nebude chtít být? Miluji ho...co pak? * Zastavil se mi pochod myšlenek*Počkat já ho miluju to mě nikdy nenapadlo* "Já víš…" Omdlel jsem

Když jsem se probudil, nebyl tam. *Nechal mě* Všiml jsem si papíru na stole*Mám nemam* Strašně jsem se bal toho, co tam bude. Nakonec jsem ho vzal a začal číst // Miki ani nevíš, jak jsem se bál, když si mi tam omdlel. Byl bych tam s tebou ale doktor mě poslal pryč s tím, že se probudíš až zítra. A pokud to je pravda a ty ses probudil až na druhý den tak já už letím do Japonska. Budu se snažit co nejdřív za tebou přijet moc mi na tobě zaleží a něco jako to že nemůžeš chodit mě neodradí to ti slibuju.
Richi//*To je tak sladký*začal jsem brečet. A zrovna vešel doktor "Co se stalo" *Trapas*Zrychleně jsem si otřel oči " To víte já … můj přítel on" Nechápavě na mě koukal " Rozešel se s vámi?" "Ne to ne on" Podal jsem mu ten papír. Já vím trapné ale jak mu to vysvětlit. " Tak to vám přeju" Usmál se na mě " Je fakt že jsem ho vyhodil ,ale byl tu ještě ráno seděl tu u vás. Nechtěl vás budit. Když odcházel, bral si podklady." Usmál jsem se "Jaké podklady?" " Podklady o vašem stavu. Neříkal vám to?" Zakroutil jsem hlavou "Neříkal proč by si je měl brát" "Je možně že v Japonku by vás mohli dát víc dohromady naši doktoři to nedokáží ale tam by to bylo možné. Neříkám, že určitě ale možnost tu je."*cože to jsem nevěděl* "Aha děkuju, že jste mi to řekl"Prohlídl mě, jestli je vše v pořádku. Konečně mi sundal obvazy z noh. " No nic já jdu a za chvíli vám přinese sestřička oběd" "To už je oběd?" " No jo když nám tady někdo dlouho spí" usmál se a odešel.

Po obědě jsem se vyspal a pak přišla mamka. Povídali jsme si a ona říkala, že mě na tu školu vzaly. Ale neví, jak to bude a tak. Že by jsme mohli jet na chatu až budu doma. Prostě jsme s i povídali snad o všem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama