Nová Generace 4

22. listopadu 2012 v 17:00 | Hikaru-Kaoru
Další část hotova*Snaží se to davat pravidelně uvidíme*



,,To je v pohodě. Je milý."Vážně mi tak připadal, byl celkem okouzlující. Vysoký, hnědovlasý a elegantní brýle mu přidali na celkovém dojmu. Severus mě ale popadl a už mě někam táhl. Zasmál bych se. Ale to se ke mně i mé rodině moc nehodí. Pokud tedy nejde o pohrdavý smích.

Najednou jsem se zastavil mírně zrudl "Já vlastně nevím kam mam jít"Usmál se jen mě pobídl a já už za ním spokojeně cupital "Ty máš nějaké sourozence já mám i sestru víš ..Ono je to s němi někdy k nevydržení"Když jsem to dořekl tak bych se nejradši praštil *Jsem moc zvědavý*"Já promiň… Jsem moc zvědavý "Raději jsem se díval jinam a skrýval svůj obličej *Proč jsem s ním vždycky takový? *

,To je v pohodě. Ne, jsme jedináček."Pohlédl jsem smířlivě na něj. Pousmál jsem se.
,,Pojď už je to jen kousek…"Vyšel jsem schody a sem tam se nenápadně ohlídl, jestli jde za mnou...on vypadal tak zamyšleně a celkem roztomile.

"Jaký je to být jedinaček ?"Doběhl jsem ho a usmál se *Bože já jsem zase vlezlý*Přemýšlel jsem kam asi mě to vede ale byl jsem nadšený, že jdeme někam, kde jsem ještě nebyl

,,No..je to… Podle mě horší než mít sourozence. Když máš potíže sourozenec pomůže,ale když jsi sám…."Nedokončil jsem. Věděl jsme že mě chápe. Když jsme se nad svými slovy zamyslel přišel jsme si najednou tak osamělí. Co bych dal za sourozence… Povzdychl jsem si.

"To jo ale zase nemáš někdy žádné soukromý " Usmál jsem se "Chtěl bych být tvůj bráška "Usmál jsem se. Možná bych ho i objal, kdybych se nebál, jak zareaguje *Když zase je moc pěkný a kdyby byl bráška ...Ne takhle nemysli*Hned jsem si tu myšlenku zakázal a on už se zastavil

,,Jsme tu-"Chvíli jsem váhal. Mám? Nemám?… Možná.. ,,-bráško."Usmál jsem se mile. Pokud mě teď praští, opovrhne mnou nebo na mě bude čumět jako na exota...asi uteču…

Zaraženě jsem stal, ale pak jsem mu skočil kolem krku neudržel jsem se usmál se "Jsem rád, že se ti to líbí… A vůbec kde to jsme, bráško"Strašně se mi líbilo, že jsem mu tam mohl říkat odtáhl jsem se a čekal, až řekne kam jsme to vlastně došli

Kya!! To bylo tak rozkošné gesto! Musel jsem se červenat! Kruci! Odklonil jsem hlavu. Ale musel jsem se pousmát.
,,Tohle je Sovinec. Je tu krásně. Koukni…"Ukázal jsem mu výhled.

Podíval jsem se kolem bylo tu pěkně. Vyděl, jsem z tudma snad všechno."Juuuuuu… Tady je pěkně"Stal jsem s otevřenou pusou a on se na mě díval na co asi myslí "Nekoukej na mě tak "Začal jsem se smát a objal ho. Kouknul mu do obličeje *On se usmívá ..Má moc pěkný usměv*Cítil jsem, jak rudnu… Zase

Objal mě. Hm… Je to vážně hezké. Nevím, jestli jsem se s někým vůbec někdy takhle objímal. Většinou sem si nikoho nepustil k tělu. Ale tenhle… Je zvláštní, fascinuje mě. Usmál jsem se.
,,No dobře...nebudu na tebe tak koukat… "Kouknul jsem ven. Stály jsme tam v takovém poloobjetí snad 10minut...vůbec se mi nechtělo od něj pryč. Kdo ví proč…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama