Nová Generace 16

3. ledna 2013 v 13:40 | Hikaru-Kaoru |  Nová generace

,...




,,Pche… "Vyrazil jsem ze sebe ještě znechuceně a vyšel nahoru, jeho pěnící pohled jsme nechal ať mi třeba uškvaří záda… Nezájem s tvrdým Y! Kámo! ...Otevřel jsme dveře…Sevi ležel na posteli a pravidelně oddechoval… Sedl jsem si k němu a pohladil ho po vlasech...měl vlhké tváře od slz…

Neměl jsem moc klidné sny ale, když zamnou přišel nějak se moje tělo zklidnilo. Můj otec pěnil dole. Ale já jsem spal.

Políbil jsem ho na tvář hned potom, co jsem mu setřel tváře a přikryl ho, zachumlal jsem ho do přikrývky a zvedl se. Vím, že se na mě bude zlobit, ale já mu nechci ničit vztah s otcem. Nechal jsme mu krátký vzkaz, že se uvidíme ve škole a že ho miluju a zabalil jsem si, zavolal jsem si koště a s posledním polibkem na čelo jsem vyletěl oknem pryč.


Moje tělo nějak vycítilo, že odešel. Probudil jsem se. Nikde nikdo. Šel jsem dolu, že by tam mohl být nebyl tam. *Proč na mě tak blbě vejráte* " Vy jste ho vyhodily?" Nechápavě se na mě podívaly. Nikdo my neodpověděl. Vyběhl jsem se slzami v očích nahoru bouchl dveřmi a padl do postele v tu chvíli jsem si všiml toho dopisu.



Když jsem přiletěl na Malfoy Mamor nemohl jsem si přestat nadávat, otce jsem ignorovat, takže řval, matku taky, takže se rozplakala. No super..převrátím rodinu naruby hned jak vejdu do baráku…Chjo…
,,Nemám náladu se o tom bavit, nedělejte si starosti."Řekl jsem jenom a odešel k sobě… Zjevně se půjdu utopit do vany. Až teď mi došlo, že jsem ho tam nechal chudáka úplně opuštěného. Jestli mi to promine...bude ze mě největší šťastlivec...co to zase melu za hovadiny? Konec těchle pochodů myšlení! ...Leze mi to na mozek a zdraví rozum pak mizí..zase! Sakra! Jdu se vykoupat.


Po obědě jsem šel nahoru "Kde je ten tvůj" Dělej mi to ještě horší. Věděl jsem, že nás poslouchá otec. " Nechal mě tady protože mě nechce rozhádat s otcem. Trochu pozdě. Nechápu co je tak těžkého na tom to přijmout. Ale víš co mě je to jedno mě na Scorpiusovi zaleží. " řekl jsem jen a šel do pokoje.


Nástup do školy… Povzdychl jsem si a vešel, nemohl jsem se Severuse dočkat, zároveň jsem nevěděl jak se mu podívat do očí. Bože..jsem to ale idiot!

Celých čtrnáct dní jsem se jenom trápil, byl zavřený v pokoji a nikoho neposlouchal. Všiml jsem si Scorpiuse. " Ignorace začíná" Zašeptal jsem si a šel do haly


Už to slyším: Proč jsi odešel? To ti na mně nezáleží? Příště by ses mohl rozloučit alespoň na živo! ....Vážně nemám náladu to poslouchat. Povzdychl jsem si znovu. Prostě to přetrpím…. Hele támhle je. Asi udělám první krok, došel jsem ho.
,,Ahoj Sevi."Započal jsem konverzaci.


Zastavil mě *Sakra to mi ta ignorace asi dlouho nevydrží*Udělal jsem, že jsem si ho nevšiml, šel si sednout vedle Huga " Jak bylo?" Taky super otázka " Radši se ani neptej" Cítil jsem Lily jak mě objala " Proč si ho ignoroval" Smutnější pohled jsem mít nemohla jen jsem zakroutil hlavou, ať to neřeší.


Ignoruje mě… Sakra… To jsem to vážně tak zkazil? Ale mě to vadí... Ne… Sere mě to! Proč mě ignoruje?… Nafoukl jsem mírně tváře a zrudl vzteky. Fajn!… Tak takhle teda ne!

Nenápadně jsem se po něm podíval. Vypadal naštvaně. Když se podíval mím směrem rychle jsem uhnul a snažil se aby to vypadalo že poslouchám co říká ředitelka. * Mrzí mě to. Taky mě to bolí*

Byl jsem fakt vytočenej,vím že sem si nějaké potrestání zasloužil,ale čekal sem seřvání, nebo facku..ale né ignoraci. Ta mě teda fakt štvala… Vůbec nevím, co ta rašple mlela a bylo mi to fuk, hned jak skončila jsem zmizel do zmyozelských komnat.

Když to utrpení skončilo někam zmizel nechtěl jsem ničí společnost tak jsem vyběhl na sovinec a byl sám "Proč nemužem být spolu když tě tak potřebuji. Proč" Snažil jsem se nebrečet

To je ale nuda…. Zhoupl jsem se znova na židli, ale tentokrát mi to nevyšlo a začal jsem padat,naštěstí sem to ustál... Bože… Povzdych jsme si. Musím ho najít a omluvit se, jediný signál, který mě vystřelil ze židle a nechal běžet po schodech tak rychle, že sem málem porazil Huga s Lily.

Seděl jsem schoulený na lavičce. Před očima mi proplulo, co se stalo odešel ode mě kvůli mému kreténskýmu otci co si myslí, že mě kazí. Prý je to na mě pak, že by byl radši, kdybych ho nechal. Už se ani nedivím, že jsem utekl, ale proč jsem se sakra vracel.

Nevím jak..říkejme tomu volání srdce… Jsem ho našel. Seděl na lavičce,vypadal že pláče.. No...myslím že kdyby někdo přišel bylo by mu jedno kdo zhroutil by se mu do náruče a plakal by. Co jen se stalo tak strašného? Doufám, že za to nemůžu já… Došel jsem k němu a mlčky si vedle něj sedl. Polkl jsem. Tohle je ještě napínavější, než když s otcem probírám svou orientaci, nikdy nevíte, jak druhý zareaguje.

*Proč za mnou přišel* Dělal mi to ještě horší já tady musím se mu vyhýbat protože můj milovaný otec mi zakazuje co se mu chce jen kvůli tomu že jsem byl konečně šťastný. Snažil jsem se ho ignorovat dál ale nevím jak dlouho to vydržím

,,Ahoj."To jediné sem ze sebe vypravil, bál jsme se mluvit. Počkat bál? ..Bože co to se mnou to černovlasé stvoření dělá?…

Sklopil jsem hlavu nechtěl jsem ho naštvat ale, když… Proč to musí být tak složité. Já ho miluju a nemůžu s ním být *Do háje*

Tak znovu. Možná mě přeslechl.
,,Ehm… Ahoj?"

Další pokus o ignoraci. Je možné že cítím jak mi puká srdce

Dobře tohle už přeslechnout nemohl. Něco je špatně… Ne něco, je toho sakra hodně! Zavrčel bych...ale to si nemůžu teď dovolit.
,,Jak...bylo?"

*No super asi umřu bolestí* Cítil jsem, jak mě tlačí slzy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama