Nová Generace 19

14. ledna 2013 v 15:34 | Hikaru-Kaoru |  Nová generace

Poslední díl



,,Máma… Scorpiusi…"Sklopil hlavu, najednou si mě vtáhly do náruče… poprvé v životě..já myslel že to ani neumí... Nechápu to…

nechápavě jsem tam stál *Co se to tady děje*

,,Umřela…"Zašeptal mi do vlasů. Vytřeštil jsem oči, ruce mi vysely podél těla… Nemohl jsem to strávit.
,,M-máma...co?"Vyrazil jsem se sebe.
,,Máma co??"Vyjekl jsem šokovaně.

Vyjeveně jsem tam stál * Jenom to ne. Že jsme špatně slyšel* Bylo mi ho strašně líto chtěl jsme ho obejmout, ale byl tam jeho otec.

Pevně jsem sevřel jeho plášť a natiskl se na něj. Je to zjevně poprvé a taky naposled..ale já prostě potřebuju podržet..myslím že se mi podlomili kolena.

Nechtěl jsem se do toho vměšovat, ale viděl jsem na něm, jak potřebuje obejmout.
Chtělo se mi brečet..ale bylo mi to blbé před otcem, před lidmi..před Sevim.Cítil jsem, jak netrpělivě čeká kdy mě otec pustí. Já naopak doufal, že mě nepustí… Ale pustil. Držel mě z rameno,asi vytušil blížící se slzy. Koukl na Seviho.
,,Omluvíš nás?"Promluvil na něj a oba nás přemístil pryč,

Zůstal jsem tam stát. Nakonec jsem se rozběhl na kolej. *Proč se to muselo stát*

Nevím moc co se dělo..ale vím, že jsem nejméně týden nevylezl z Malfoy Mamor…. Nemohl jsem… Bylo mi hrozně..ale chyběl mi Sevi..chyběla mi škola… ale Byla to ráda ať už to bylo jak chtělo…

Celý týden jsem ho neviděl. Dokonce jsem mu psal dopisy, ale on mi neodpovídal tak trochu jsem si myslel, že ty dopisy ani neviděl.

Nakonec jsem mu odepsal....jenom pár vět ale myslím, že to stačilo. Neměl jsem na to… Cítil jsem se jak idiot… A to nepočítám stesk po mámě.

Ležel jsem smutně v posteli. " Co s tebou je Albusi" Ozval se můj bratr. "Není tady nevrátil se ani neví, jestli se vrátí. Bojím se o něj." Zavřel jsem oči aby se mi netlačili slzy.

Jak dlouho už to je? ...Kouknu na hodiny na zdi… Ty už taky pár dní nejdou… Jde otci o to mě zmagorit..nebo jak? ..Setřel jsme si tváře a vstal… Došel ke dveřím a otevřel je… Stály za nimi jako obvykle lidí kteří spěchaly z leva do práva...jelikož něco nosily nebo uklízely… Prošel jsem mezi nimi a šel rovnou do hlavní haly. Otec tam nebyl… Na stolečku ležel akorát dopis, komu si mám říct o oběd… a že mě má rád… Od doby co umřela mamka se dost změnil.. Dost? ...Totálně.

Uplynula už nějaká doba od toho okamžiku. Celou dobu jsem byl roztřesený moc jsem toho nevnímal. Všechny hodiny jsem pročuměl do zdi. *Scorpi kde si? *

Probudil jsem se asi kolem třetí ráno, vyletěl do sedu. Chytil se bolestivě za břicho… Moc rychle jsem vyletěl.
,,Aggr…."Zavrčel jsem a vytáhl se z postele, došel do koupelny a ošplíchl se vodou a opřel se o umyvadlo.
,,Co to sakra dělám…. Měl bych se vrátit… Do školy… K Severusovi."Zavrčel jsem.

Už nevím co byl za den seděl jsem na věži bez něj sám. Po tváři mi tekly slzy. "Proč se za mnou nevrátíš? Proč mě tu necháváš samotného?"

Sova zatřepotala křídly,připevnil jsme na ni dopis.Zatřepala jimi a vzlétla,sletěla střemhlav k zemi ,kde to vybrala a nabrala zase výšku..a už zmizela v dálí...Nesla dopis až do Bradavic,usadila se na zábradlí věže a poskakovala z práva do leva dokud z ní Severus dopis nesundal.

Seděl jsem s dopisem v ruce věděl jsem od koho je ale tak nějak jsem se bál ho otevřít. "Ať tam není nic špatného " Nádech výdech. Otevřel jsem dopis

V dopise stálo něco, co jsem prostě musel udělat, musel mu sdělit… musel.
Milí Severusi,
Vím, že se ti to nebude číst lehko,mě se to také nelehko psalo.Tedy... Ze začátku se ti chci velmi omluvit, že jsem o sobě nedal tak dlouho vědět. Nenapsal ti ani za tebou nikoho neposlal. Moc mě to mrzí, ale nedokázal jsem to. Teď už vím, jak to bylo hloupé a jak jsem nám oběma ublížil. Ale jelikož je tu také ta další okolnost, je to možná vůči tobě šetrnější. Nechci tě zatěžovat svými starostmi a ani tím co se vlastně stalo. Nechci aby jsi to věděl,nechci aby to kdokoli věděl. Je to bolestivé a mě už teď slzí oči. Možná je to tím že dopředu vím co je na konci tohohle dopisu. Vím, že mi to neodpustíš,vím že mě budeš vždycky za tohle nenávidět. Ale chci abys věděl že já nezapomenu. Nikdy.Né jednou..ale Nikdy. Nikdy na Tebe nezapomenu. Možná to zní hloupě ale těch pocitů a vzpomínek se nehodlám vzdát. Miluju tě a vždycky to tak bylo, už když jsme stály v tom parku, já bez pláště ...už tehdy mě pocit a vědomí že jsem tam spolu hřál, jen jsme se bál si to přiznat. Tak..abych to neprotahoval. Rozcházím se s tebou. Nemysli si, že je to kvůli někomu jinému. Nikdy jiný než ty pro mě neexistuje. Chci se rozloučit, říct ti co všechno pro mě znamenáš,… Chci se rozloučit, jelikož už se neuvidíme. Nikdy. Opravdu doufám, že brzy zapomeneš. Mysl zapomíná rychle ale srdce ne... Ovšem to já nechci.Chci abys zapoměl.Abys šel dál.Jistě bude někdo...lepší.. Než já a také.. Někdo kdo si tě zaslouží. Chtěl bych tě tolik naposled políbit..nebo alespoň obejmout,vidět..slyšet tvůj hlas. Mrzí mě to. Omlouvám se. Sbohem.. A prosím.. Kvůli mě.. Na mě zapomeň.
Miluju tě... Scorpius.
PS: Těch kapek si nevšímej.. něco...něco mi spadlo do oka.

Nechápavě jsem koukal na ten dopis " Scorpi ?" Po tvářích mi teklo spousty slz " Nikdy tě nepřestanu milovat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama