Druhá šance

4. června 2013 v 21:56 | Hikaru |  Naruto -Yaoi

Takže tuhle blbost jsem psala strašně dlouho a chyběl mi už jenom konec a ano konečně jsem se dokopala.. Myslím že je to první věc co píšu sama takže..Snad to enní tak hrozný




Ležel jsem v nemocnici. Nevěděl jsem co se děje… Vůbec nic… pamatuju si, jak jsem stál v koupelně a ..Podíval jsem se na ruky. Aha takže jsem to udělal… Kdo mě zachránil já nechci to zažít znovu chci umřít "Jsi v pořádku?" Stál ve dveřích… Kdo to je? Neznám ho "Kdo…"zarazil mě " Jsem Kiba. Přišel jsem se umýt a ty si tam ležel. Zachránil jsem tě, ale nevěřím tomu, že by si mi děkoval" Zaraženě jsem na něj hleděl a měl jsem chuť na něj zařvat, že jsem chtěl umřít, ale bylo by to k ničemu "Aha" Otočil jsem se na bok, abych na něj neviděl. Nechtěl jsem tu být. Nemám rád nemocnice jsou strašně deprimující " Víš ..Jak se jmenuješ? Potřebujeme informovat tvoje rodiče" Ztuhnul jsem ..Jenom to ne to jsem se radši měl zabít rychleji " Ne to ne… Oni… Nemám rodiče" Zalhal jsem. Byla to částečně pravda matka už je mrtvá ale otec.. No řekněme, že jeho otec ho nemá rád a často mu to dokazuje.
Uslyšel jsem kroky a zhoupnutí postele… Sedl si vedle mě a pohladil mě po rameni "Povíš mi proč si to udělal? "Nechápal jsem proč ho to zajímalo proč se o mě staral " Tebe to nezajímá" Neměl jsem odvahu na něj řvát tak jsem jen potichu mluvil a doufal, že odejde. Uslyšel jsem povzdychnutí a pak šeptání " Tak mi slib, že už to neuděláš" Otočím se na něj a zvednu do sedu " Neznáš mě proč tě to zajímá? Proč jsi mě tam nenechal zemřít. Nemusel bych se trápit" Povzdychl si a odešel. Konečně usnul jsem.

Bylo už pár týdnu co mě pustily z nemocnice a já se vrátil do školy… Nikde si toho nikdo nevšiml ani na intru ani ve škole. No jo proč taky když si mě nikdo nevšímá. " Žiješ?" Otočil jsem se za povědomím hlasem a ušklíbl se " Přijdu ti mrtví?" Byl jsem rád, že ho vidím nevím proč, ale nechtěl jsem, aby to na mě věděl. " Nemusíš být hned takový… Měl jsem starost aby si to neudělal znovu" Nechápavě jsem na něj koukal. Proč se o mě bál. Zrovna on nezná ani moje jméno " Když něco slíbil tak to dodržím" Poprvé jsem se na něj usmál. " Ty se usmíváš. To je pěkný" Zasmál se na mě, byl jsem zaražený ale byl jsem rád, že jsem ho dneska potkal, zpravil mi den. Koukl jsem se na hodiny už musím do školy " Jsem Neji" řekl jsem jen a běžel do školy naštěstí to bylo od intru kousínek.
Šel jsem ztahaný ze školy. Nemám rád pátky poslední dvě hodiny s nejnudnějším a ukecaným učitelem. Strašně mě bolí hlava "Konečně"Padl jsem znaveně do postele a zavřel oči. Chvíli jsme tam ležel ale pak jsme uslyšel tutání "Dále" Zavolal jsem a zvedl se do sedu "Ahoj… Můžu?"Nechápavě jsem koukal na Kibu. Co tu zas chce " Jo. Co potřebuješ?"Položil jsem se zpátky a přivřel očka "Jen jsem se chtěl na tebe podívat. Jak se máš" Cítil jsem jeho pohled " Docela fajn jen mě z tý školy bolí hlava" Postěžoval jsem si a pootevřel oči, když se postel zhoupla jak si na ni sednul. Pozoroval jsem ho, jak se naklonil rukou mi změřil teplotu " Teplotu nemáš." Přikryje mě " Proč se o mě tak staráš ?"Nechápal jsme proč to dělá ale nevadilo mi to bylo to příjemný. Ale nechci se na někoho vázat na dalšího člověka, co mě zklame, opustí a ublíží mi. "Nevím. Přijde mi, že bych měl" Pohladil mě a usmál se. Zvedl se "Vyspi se. Někdy se zase stavím. Kdyby něco tak jsem o dva pokoje dál" Dal mi pusu na čelo a odešel. Proč mi to děláš… Já nechci podlehnout dalšímu jako ty. Někomu kdo je jako anděl a pak, když vytrhne srdce tak odhodí. "Ještě že už je pátek" Převalil jsem se na stranu zachumlal do deky a usnul. Moje sny byly plné pádu do tmy a utíkání před ničím v nemocniční hale. Jako vždy.

Byla sobota odpoledne a já seděl v pokoji a bylo mi blbě pořád mě bolela hlava. "Bože"Zavrčel jsem a otráveně jsem se zvedl z postele a šel se na obědvat "Cítíš se líp?" Ozvalo se za mnou a já se v duchu pousmál. Otočil jsem se "Jo trochu ale bolí mě pořád hlava" Zašeptal jsem a pozoroval jeho starostlivý pohled. Nakonec jsem se šel najíst a on si sedl za mnou. "Ty už si jedl?"Řekl jsem s plnou pusou a on se usmál " Jo na rozdíl od tebe vstávám dřív"Všiml jsem si, že nad něčím přemýšlí. Zeptal bych se nad čím, ale nechci být dotěrný "Za hoďku jedu na chatu jel bys?" Zakuckal jsem se " Cože?" On mě chce sebou někam vzít proč? " S kým?" Nebyl jsem si jistý nechci tady tvrdnou ale zase být někde s lidmi co neznám se mi taky moc nechce "No se mnou. Ti nestačí?" Asi mě moc nepochopil, ale pak se usmál "S Narutem a Shikamarem…Ale ber to tak že spíš se mnou oni…" Jo jasně zrovna já pojedu někam s těma nejoblíbenějšíma si ze mě dělá legraci nebo co " Víš… Nechci tak sedět jak minule sám ty dva si berou přítele a já si říkal, že bych vzal tebe" Zrudl jsem proč mě… Nechápavě jsem na něj koukal "Proč já?" Pořád jsem dost nechápal, proč chce vzít zrovna mě. Vždyť se skoro neznáme a navíc to já dlužím jemu ne on mě "Jen tak" Usmál se a zvedl se " Za hoďku se u tebe stavím tak jestli chceš bud nachystaný. Nemusíš si toho moc brát je to jen přes noc zítra se vrátíme" Odešel. Nevím, jestli mám jet, co když si chce ze mě udělat jen srandu. Moje důvěra v lidi je hodně špatná já vím ale co kdyby mi ublížil…

Nakonec jsem si sbalil pár věcí do baglu a přemýšlel, jestli jsem udělal dobře. Řekl jsem si, že bych toho pak litoval, kdybych nejel. Někdo zaklepal a já se neobtěžoval ani posadit a dál jsem ležel rozpláclý na posteli "Pojď" Zavolal jsem a hned se otevřely dveře. Přejel mě pohledem a všiml si batohu na zemi " Ty jedeeeeeš" Zavolal nadšeně vzal mi batoh a pomohl mi vstát "Pojď ze chvilu nám jede bus" Táhl mě za ruku ven a já nestihl nic říct. Když jsme došli na zastávku stál tam Naruto a objímal ho nějaký černovlásek který byl o hlavu vyšší a měl dlouhé vlasy. "Čaute" Ozval se Kiba vezme mě a objal mě kolem pasu. Nevěděl jsem, co dělá tak jsem se nechal, ale mírně jsem zčervenal. "No nazdar ty sis fakt někoho dotáhl"Ušklíbl se blonďák a já si připadal strašně trapně. "Přece tam nebudu sedět jak idiot když budete šukat ne? Kde je Shiki" Najedno se ozval řev zrovna ve stejnou chvíli kdy přijel autobus "No nazdar lidi… Promiňte, že nám to tak trvalo, ale já se neudržel" Otočil jsem se a tam šel Shikamaru a táhle za sebou roztomilého rudého kluka s ještě rozcuchanými vlasy. "Tak jedem?"Šel k busu a dělal jako by vůbec nepřišel poslední. Co já tady dělám. Kiba mě chytl za ruku a táhl do busu "Doufám, že si to nechceš rozmyslet" Otočí se na mě, když čeká frontu. Přemýšlel jsem o tom, ale nakonec jsem usoudil, že už by mě stejně nepustil "Ne" Vyšel jsem schody a on nám koupil lístky "Nemusel si mi ho kupovat"Byl jsem červený a nechal jsem se táhnout dozadu za ostatními. Stáhl si mě k sobě a já se odtáhl. Nechápal jsem jeho chování.
Jen jsem seděl u okna a pozoroval krajinu míhající se za ní. Z domu namačkaných na sebe se stávaly lesy a malé vesničky. Nevnímal jsem, o čem se neustále dohadují, dokud do mě Kiba nestrčil " Co?" Nechápavě jsem se na něj podíval. On se jen usmál "Já jen jestli přijdeš se na nás podívat. Budeme hrát příští týden zápas já s Narutem za jednu školu a tihle dva proti nám" Ukáže na Shikamara a na toho černovlasého kluka co ho neustále k sobě tiskl " Možná… Co hrajete?" To že jsem vůbec nevěděl, o čem se bavily mu došlo "Basket. Budu rád, když přijdeš"Zašeptal poslední větu a zářivě se usmál.

Když jsme došli na tu chatu která byla na nechutně vysokém kopci už začaly vytahovat první flašku. Pořád jsem se tak nějak bál, že až se opije tak mi ublíží. Povzdychl jsem si a sedl si venku na kraj hrázi. Pode mnou bylo spousty vody, ve které by se dalo v letě plavat bohužel na to tet byla moc velká zima. "Stalo se něco?" Zašeptal vedle mě ..Kdy přišel, lekl jsem se ho a podklouzlo mi to. Letěl jsem do mrazivě ledové vody. V tom šoku jsem si neuvědomil, že bych měl plavat, jen okrajově jsem postřehl, jak někdo skočil do vody. Jediné co jsem viděl před tím, než jsem omdlel bylo jak se nade mnou uzavírá hladina.

Probudil jsem se až ráno. Byl jsem v nějakém pokoji měl jsem na sobě spousty dek a byla mi pořád trochu zima. Začal jsem kašlat a v tom se otevřely dveře. "Na" Stál u mě Shikamaru a podával mi čaj. "Seš normální takhle padat do vody? Kdyby tam nebyl Kiba utopil by ses" S díky jsem si vzal čaj a uvědomil si, že už mi zase zachránil život. "Jak je mu?" Bylo mi jasný, že na tom bude podobně někde zabalený v dekách. Nic neříkal jen mi podal teploměr, abych si změřil teplotu. Podíval se na teploměr a usmál se "Fajn nemáš horečku… Kiba má horečku ale zase nekašle. Je vedle ale potřebujete odpočívat, takže žádný vstávání" Chtěl jsem mu jít poděkovat, ale nakonec jsem se uvelebil víc v dekách a upil čaje " Prosím poděkuj mu za mě" Zašeptal jsem a vděčně jsem se usmál, když jen kývl a odešel.
Po třech dnech co jsem prospal nebo prokašlal jsem se cítil o něco líp. Možná díky péči Itachiho tak se jmenoval ten vysoký černovlásek, co mu patři ta chata. "Díky"Usmál jsem se a vzal si od něj další čaj. On odešel a po nějaké době co jsem usrkával horký čaj se otevřely dveře. Kiba mlčky přišel za mnou sedl si ke mně na tu postel a jako já pil čaj. To ticho mě začalo štvát, nevěděl jsem, co mám dělat. Přemýšlel jsem, jestli se na mě za to že jsem jim zkazil víkend zlobí. "Promiň"Zašeptal jsem tiše a nezvedl pohled od toho hrnku. Do rukou mě pálil horký čaj a já se bál. "Proč se omlouváš? Není to tvoje vina vylekal jsem tě, nechtěně."Zvedl ke mně pohled cítil jsem, jak si mě prohlíží, ale pořád jsem se styděl, měl sem takový zvláštní pocit. " Zkazil jsem vám víkend" Knikl jsem tiše a foukal čaj. Mlčel a to mě žralo nejvíc přišlo mi, že mě chce podusit, ale, co by z toho měl? Řekl bych že nic ale bohužel do hlavy mu nevidím. Nebo bohu dík? " Dík že si mě z tama vytáhl… Už si mě po druhý zachránil a já ti jen přidělávám problémy." Jemně jsem se zachvěl, a když jsem uslyšel ušklíbnutí tak ve mně cuklo. Přesně toho jsme se bál, že mi chce ublížit. Tak jsem se prostě jen zvedl, položil čaj a šel na záchod. Bože co to zas dělám, schovávám se tu jak malé dítě. "Bože… Jsem idiot"Zvedl jsem se a šel zpátky on tam jen tak ležel v posteli. Že by spal? Šel jsem k němu a sedl si na postel opravdu vypadá že spí. Povzdychl jsem si nad vlastní blbostí a lehl si k němu. " Už si v klidu?" Uslyšel jsem a byl jsem přitáhnut k němu… On nespí? Doháje.Celý jsem zrudl a nevěděl jsem co říct. Vzdávám se " Jo" Zašeptal jsem se a přitulil se k němu byl jsem tak psychicky vyčerpaný, že jsem usnul v jeho náruči. Probudilo ho, až když někdo v místnosti mluvil."Co je??" Nechápavě zahučel a překulil se na druhou stranu."Měly byste vstát za hoďku jedem zpátky do města musíte se dát do kupy" Ozve se Itachi a já ztuhnul… Otevřel jsem oči a pozoroval Itachiho jak stojí u postele a Kibu který seděl vedle mě a naštvaně se na Itachiho díval "Ty si ho probudil" Pronesl naštvaně a já se jen nenápadně zvedl a šel do koupelny.
Po pár hodinách je Itachi vyhodil u intru. Povzdychl jsem si " Už nikdy nepadám do studený vody v tomhle počasí" Jde k sobě do pokoje, ale Kiba ho zastaví " Půjdeš se mnou teda na ten zapas sice nemůžu hrát ale… Podívat se" Zaraženě jsem ho chvíli pozoroval a pak se usmál " Moc rád" Vzdal jsem to nemůžu vzdorovat někomu kdo se ke mně chová takhle " Tak jo stavím se" Dal mi pusu na tvář a nadšeně odešel. Jemně jsem se pousmál… Konečně můžu začít znovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Whitney Whitney | E-mail | Web | 11. června 2013 v 18:40 | Reagovat

děkuji moc :) taky máš pěkný lay :)
btw: moc krásné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama