3:. Kapitola - Lži

2. srpna 2013 v 9:28 | Hikaru-Kaoru |  Shackles
Další díl povídky , "Želízka" :D... Snad se bude líbit :)
Bílá (Kaoru) - Teodor
Černá (Hikaru) - Darien



Byl jsem maximálně vyděšený..To se mi to děje zase" Pust mě" Zašeptal jsem vystrašeně chtěl jsem se vykroutit ale oproti němu jsem neměl žádnou síly..Když si mě prohlížel tím pohledem všechno se ve mě sevřelo " už ne prosím.." zanučel jsem a pevně stiskl víčka k sobě..Nechci si to pamatovat nechci to začít znovu.Když ze mě strhával oblečení snažil jsem se to vytěsnit boužel to nešlo.. A on se speciálně snažil abych citil a vnímal uplně všechno.

Přímo jsem šílel nad tím jak byl bezbranný, tak neuvěřitelně roztomilí. Chvíly sebou cukal, pak už jenom plakal a kňučel, prosil ať toho nechám. Mě to ale příliš nezajímalo. Stáhl jsem z njě kalhoty, nebo co to měl na sebe, byla taková tma že jsem byl rád že jsme věděl kde leží on a kde je zeď. Najednou bolestně vykřikl, a ozvalo se ciknutí, jak něco kovového spadlo na zem. Ne že by mě moc zajímalo co to je, dokud jsem mu nepřejel prsty po bříšku a nenarazil na něco mokrého, lepilo to. Krev? Kdy jsem ho stihl zranit. Pak mi to došlo, že bych mu vytrhl pirsing z pupíku, ..Ach chudáček. Ušklíbl jsem se a rozetřel mu krev ze svých prstů po břiše. On tlumil vzliky tím že se kousl do ruky. Nevím proč nekřičel, možná nechtěl vypadat jako slaboch, co já vím. Bylo mi to vlastně i docela fuk, políbil jsme ho na krk, dal jsem si ale pozor abych na něj nezanechal zádné stopy, že jsme tu byl. Po chvíly jsem mu přivázal ruce k pelesti postele a vyhrnul mu triko, přejel jsem prsty přez jeho bradavky, možná s naivní představou že třeba bude nakonec souhlasit s tím co dělám. Nesouhlasil a začal sebou škubat.
Byla to neskutečná bolesr když mi muj pracně píchnutej pirs vyrval.. Doufal jsem že toho nechá ale on si dál dělal co chtěl bez jakeho koliv zájmu..Dokonce mě přivázal k té postely cukal jsem sebou řval po něm at toho nechá ale bylo mi to k ničemu a tak jsem začal tišše trpět.To místo jak mi vyrval kuži palilo jako kdyby mi do rány někdo nalil vodku.Vubec jsem přes to nedokázal vnímat co dělá ani jsem nechtěl vědět co dálá.

Netrvalo to dlouho, a on už potom taky moc neprotestoval. Rozvázal jsem mu ruce a hodil přez něj deku, otočil jsem se. Už spal, nebo možná omdlel, co já vím, je mi to fuk. Dal jsme si pozor aby na něj nezůstaly žadné stopy, bohužel ten pirsing no.. to se zakecá. Počkal jsme chvíly na chodbě. Asi dvě tři hodiny, než se objevili první paprsky, skontroloval jsem jestli pořád spí. Rozrazil jsem dveře. "Dary!" Vykřikl jsem. Probudil se a vystřelil do sedu, hleděl na mě vyděšeně. "Co se stalo? Křičel jsi." Začal jsem se svou předem vymyšlenou lží. Samozřejmě s domyšleným jak to bylo s tím pirsingem, prostě sebou škubal až si ho vyrval. Zní to divně, ale on je blbej, nedojde mu to. Doufám.

To že jsem uprostřed toho omdlel bolestí ho taky nějak moc nezajímalo. Probudil mě křik a když jsem ho viděl vyděšeně jsem sebou cukl " vypadni " Zařval jsem s potlačovaným vzlykem tolik to bolelo..Sykl jsem když jsem si sedl " Kurva to bolí" Bolelo mě břicho .." Proč si to udělal" Zašeptal jsem rozechvěně a chytl se za břicho kde jsem měl vytrhnutý kus kuže..Strašně to pálilo.


Zarazil jsem se. Samozřejmě na oko, kdybych se nepřetvařoval už bych mu takovou vlepil že by to už nerozchodil. " Co sakra blbneš? " zavrčel jsem. "Seber se sakra," Otočil jsem se a třískl dveřmi. Průser.. Ách jo. Že já do toho šel. Co mu mám teď jako říct? No rozhodně mu neřeknu že jsem to fakt udělal, prostě budu zapírat.

"Nenávidím tě " Zařval jse na něj a složil se do postele..On si sem ještě po tom vkráčí a seřve mě no jasně" Au" Pozoroval jsem svoje zakrvený břicho štípalo to. To tady jako v celým baráku nemaj klíče k jednim blbým dveřím kdyby tu byla nemuselo se mi to stát znovu..Vzlykl jsem" To opravdu jen vypadám jak děvka na ošukání.." Vybavil se mi ten hajzl a jeho keci když to udělal..Je fakt že to bylo horší než ted ale i tak nemohl jsem se bránit ten hnusný pocit..Hodil jsem si přes hlavu deku s plánem se udusit nemužu se dívat sám na sebe ..

Najednou přiletěl Arty a oba jsme spočinuly naproti sobě, .. bylo ticho, než ke mě došel a jednu mi vrazil. Chytil jsem se šokovaně za tvář. "Co to kurva dě- " Nestihl jsem to doříct a ta svině mě kopla mezi nohy, nebyl sice vyšší než já, ale .. Já nebiju holky. Dobře, posmívání mi tu teď nepomůže. "Jak jsi mohl!"Zavrčel pohoršeně a obešel mě, otevřel pomalu dveře do pokoje kde spal Dary, vešel dovnitř, nechal dveře otevřené. Sedl si k němu a bylo ticho, až najednou.. "Dariene?"

No jasně vždy když si rozhodnu tak musí někdo vlést do vnitř..No co tiskl jsem si dál nasilým polštář k hlavě dokud mi ho nestrhl " Nech mě" Zařval jsem na něj"To nikdy nemužu narazit na někoho kdo mě neznásilní ?" Řval jsem a chvěl se" Kurva to bolí" Sykl jsem a chytl se za břicho ze kterého mi začala zase tect krev..

Bylo ticho, než z pokoje vyšel Arty i s Darienem, držel ho a ruku a něco mu říkal, moc jsme to neslyšel mluvil pomalu a vypadalo to jako by ho spíš utěšoval, odvedl ho do kuchně, to už se mi přez bolest povedlo se postavit a došel jsem ke dveřím, Dary seděl na lince a Arty mi něčím čistil ránu na břiše a pak mu to obvázal. "Bude to dobré, není to vážné, nebylo to hluboké a vypadá to že jsi ani nestratil moc krve. " Jemně se na něj pousmál, nebyl to ale ten veselý úsměv, spíš takový strápeně soucitný. "Donesu ti snídani," Hlesl Arty a odešel do špajzky.

"Děkuji" Usmál jsem se děkovně na něj ale neměl jsem sílu slézt z linky a tak jsem si na ni lehl.Když jsem si všiml že vešel do místnosti cukl jsem sebou a zavřel oči " Vypadni" Zařval jsem protivně.Nedíval jsem se na něj nechtěl jsem ale věděl jsem že tam pořád je a čumí na mě " Dobré ráno..Co se to tu dě..." Ozvalo se od dveří.Malej se probudil a očivodně si všiml co se děje a zmlkl.

Stočil jsem pohled na příchozí dítě, zarazil se ve dveřích, koukal vyjukaně kolem, pak se otočil a utekl pryč. Vrátil jsem se pohledem k Darienovi, ale u toho už stál Arty a podal mu talíř s teplou snídaní. "Najez se, .. jdeme."Obešel pult, chytil mě surově za ruku a vyvedl pryč. "Richie!"Zavolal , stále mě táhl sebou.

S námahou jsem se zvedl vubec mě nezajímalpo kam jdou a pomalu jsem jedl..Ikdyž jsem na to po tom neměl nejmenší chut.Ne že by nevařil dobře" Kurva" Kolp jsem do stoličky co hned po tom spadla na zem a z chodby se ozvalo " Prosimtě nerozbi tu nic"

Seděli jsme všichni tři v Artyho pracovně a on mě probovádal pohledem. Měl Richieho na klíně a uplácel ho lízátkem. "Tak, a teď mi vysvětli, proč jsi mu to udělal! Když víš že už si to zažíl.."Zavrčel na mě černovlásek. Protočil jsem oči. "Co já vím.. " Pokrčil jsme rameni, načež mě trefila kniha přímo do čela, chytil jsem se za čelo.. to bude boule. "Tak proč jsi ho sme přitáhl!"Vyletěl Arty. Mlčel jsem. "Najednou už tak oprsklý nejsi ,co ty spratku!"Zařval po mě, že to snad slyšel celý barák.

Snědl jsem jenom trochu a rozplácl se zpátky na linku..Slyšel jsme někoho řvát al ebylo mi to jedno byl jsem tam mimo že jsem tam nakonec usnul ale měl jsem hnusné sny a tak jsem sebou hodil o zem " Kurva" Ležel jsem na zemi rozplácnutý jak žába

Všichni tři jsme jak střely doletěli do kuchyně, po cestě jsme se málem pozabíjeli. "Dariene!"Vyjkely jsme všichni ti naráz vyděšeně. "Jsi v pořádku??"Vyjekl rozkošně vyděšeným tónem Richie a doklopítal k němu a plácl sebou na zadek vedle něj. "Darinene?"Ozval seArty když nám neodpovídal.

"Co se to " Mnul jsem si hlavu dostal nápad a to že jsem spadl dolu mu v tom dost pomohlo " Kdo jste ??" Seděl jsme na zemi a pozoroval je zmateným pohledem. Jo hrát jsem vždycky uměl.Rozhlížel jsem se nechápavě kolem " Co tu dělám ??" Udělal jsem pohled zmateného štěněte a chtěl se zvednou ale málem jsem sebou švihl o zem jak se mi zatočila hlava.

Všichni jsme na něho hleděli jakobychom spadly nevím odkud. Co se to- "Jsi v pořádku?"Optal se Arty a starostlivě si ho prohlížel. "Myslíte že se zbláznil?"Ozval se Richie. Všichni tři jsme zmlkli. "To asi ne."Protnul ticho Arty. "Možná se praštil do hlavy." Navrhl.

Snad to zabere.Odtáhl jsem se od nich udělal vyděšený pohled" Kdo..Kdo jste ??" Popravdě i tak jsem se bál..Bál jsem se ho toho že to udělá znovu."Od..Odpoví mi někdo ??" Vykoktal jsem ze sebe a přemýšlel jak bych měl pokračovat abych zajistil že ten prevít bude ode mě co nejdál.

"Asi stratil paměť." Ozval jsem se taky. Arty se zarazil. "Z malinkýho pádu z linky?Leda tak boule, ty ztracená paměti!" Dál ruce křížem. "Nebo na nás hraje divadílko."Ozval se bloňďáček. "To je taky možná, ale moc bych na to nevsázel, nemá přece žádný důvod, hrát si na člověka s amnézií." Ozval se Arty. "Ne?"Otázal se nás. "Já nevím, vypadá fakt zmateně." Řekl jsem svůj názor.

Seděl jsem na zemi..Prý že nemám duvod jo jasně dál jsem na ně hleděl zmateným vystrašeným kukučem a když jsem se chytllinkdy aby se zvedl tak jsem se do tý hlavy mrdl znovu až jsem zpátky spadl. To že na mě ještě spadla miska od snídaně tomu dalo korunu..Jsem to ale šikovný " Jauvajs" Chytl jsem se za hlavu no vlastně za misku...

" Dobře, možná .. je to dement."Napadlo Richio načež jsme ho já i Arty spražili hnusným pohledem. "taková slova se neříkají! Říká se duševně narušený!" Nasadil tomu Arty korunu a zvedn si Richieho do náruče. "Co sním teď?" Koukl na mě tazávě, jakobych já snad mohl vědě to co mu je. "Sem snad doktor!?"

"To bude..dobrý" Sundal jsem si z hlavy misku a pomalu jsem si chtěl stoupnout že by mi to věřily?? Snad opravdu nechci aby o tam tom se mnou někdo mluvil..Minule mi to stačilo ještě že prý..A nechceš si o tom promluvit.Idioti" Nenávidím doktory" Řekl jsem jen tak když jsem slyšel slovo doktor.

"Bezva.. "Všichni tři jsme na něj hleděly. "Možná má delírium.. nebo.. nebo, ..se zbláznil z toho traumatu."Ozval se Arty. "Raději mi řekni jak mu pomůžeme."zavrčel jsem. "Co já vím! Jsem snad doktor? No tak dobře, jsem ale, už jsem ho nedělal dost let, tak na mě netlač."Nafoukl Arty tváře. "Já se na něj podívam,"zvedl Richie ruce a chtěl se dostat za Darienem, ale Arty ho držel. "Jasně, to už ti nikdy nesežeru, ten minulej má z tebe psychické trauma." Ozval se tvrdě Arty. "Proboha nehádejte se jak staří manželé a udělejte něco!" Nabrblal jsem nevrle.

"Asi bych měl jít.." Zvedl jsem se tedy uplně a šel směr nevím kam místo do dveří u východu jsem zapadl do koupelny.." Tak tady ne " Dělal jsem zmateného a chodil po bytě jak blbec ano je určitě težké vidět ocelové dveře a myslet si že to nejsou dveře ven" Kdy ven ??" Otočil jsem se na ně a oni na mě pobaveně koukaly ale i trochu zmateně..Že by se mi dařilo ??

Arty se na mě podíval a potom mi předal to blonďaté otravné cosi, došel za Deirenem, a chytil ho jemně za předloktí. "Pojď se posadit ano, chlapče?" Odvedlho so obíváku a posadil na gauč. Sedl si naproti němu. Mezitím mi někam utekl ten blonďatý smrad. "Bolí tě něco?"Zajímal se Arty, Dariena. Povzdychl jsem si a šel za nimi, přisedl jsi si na protější gauč, proti Darienovi, k Artymu. To bude dlouhý den-

Nechal jsem se posadit a když se Arty začal chovat jako dokrot vyděšeně jsem ucukl " Ne...Ne bolí" No dobře ta hlava mě bolela a to břicho ale nebylo to nic podstatnýho a já mám přece hrát vyděšeného" Vy jste...do..Doktor??" Zašeptal jsem vyděšeně a schoulil se na gauči.No tu fobii z doktoru jsem opravdu měl ale trošku jsem to přeháněl.

"No, tak trochu, ale neboj žádnou hadičku ti nikam nestrčím a svlékat se taky nemusíš. Jen mi pověz, co všechno si pamatuješ.. " Promluvil autoritativně Arty a spravil si brýle. Najednou vešel Richie a sedl si vedle Dariena, propodl ho tím svým pohledem který jasně značil 'Sleduju tě, poznám jestli budeš lhát'. To děcko je zvláštní, nemám ho rád. Vyzná se v lidech i když je skoro nezná.
Jestli mi to ten malej šmejd pokazí tak ho vyhodím z okna " No já pamatuju si že jsem.." Otřesl jsem se abych naznačil že ta vzpomínka není moc hezká a přitáhl jsem si k sobě kolena " Vím že jsem utekl...Ale nevím co dál" Přeskočil jsem to co se stalo ped tím ale nějak jsem doufal že mě Richi pochopí a uvědomí si že chci aby si myslely že jsem to zapoměl..

"Arty, mám hlad." Zakňučel Richie a já i Arty jsme se na něj nechápavě koukly. "Chci jíst!"Začal se vztekat a mávat rukama. Koukl jsme na Dariena. Arty se zvedl, vzal si ho do náruče a odnesl si ho do kuchyně, chvíly jsem koukla za nimi než jsem zapíchl pohled do Dariena. "Takže si pamatuješ jen ten útěk."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama