5:.Kapitola - Nový domov ??

18. listopadu 2013 v 12:17 | Hikaru - Kaoru |  Shackles
Po dlouhé době nová kapitola nějak jsme na to.. Zapoměli *Nevinný pohled*






"Ach tak, takže on tě vážně… " nedořekl. Každý si řekne, že takové malé dítě ani neví co to je, ale tenhle kluk toho ví víc než vy a wikipedie dohromady. "To je mi líto."Sedl si do jiné polohy a opět přepnul kanál. "Proč tu chceš zůstat?" Zakončil to otázkou.

" Nemám kam jít… Vůbec nikoho neznám kromě.. Něho" Zašeptal jsem a dal si před oči pirs" Jenže on už se pět let neukázal… Jestli mě tu nechceš, půjdu " Podíval jsem se na něj, abych věděl, jestli mu opravdu vadím nebo ne…

"Prosím tě, nikam nechoď. Za prvné Arty-chan by mě zabil, za druhé nehodlám tě nechat tam venku s těmi šílenci. "Zašeptal a zachumlal se do pohovky. "Můžu vědět… teda, nechceš mi o sobě něco říct? Abych se tu nebavil s cizím člověkem, to by totiž děti neměli, ne?" Koukl na něj pronikavým pohledem, ale nakonec se zářivě usmál.

"Kolik ti vůbec je??" zasmál jsem se a pak sebou praštil na gauč k němu " Podle toho co by si přesně chtěl vědět, přijde mi, že ses to tak nějak všechno odvodil" Přišlo mi, že to malý dítě do mě vidí víc než já do sebe.

"Devět."Propíchl ho pohledem. "Vyvodil jsem si toho dost, ale ne každé 'zřejmě' je pravda. Proto bych rád, kdybys mi to řekl od začátku, navíc rád poslouchám příběhy."Usmál se na něj sladce. "Mimochodem, tobě je kolik?" Zamrkal na něj.

" Mě je sedmnáct" Usmál jsem se" Dobře povím ti něco… Ale slib mi že mi pomůžeš udržet to že " jsi nic, nepamatuju" " Usmál jsem se" A nedáme si něco… Třeba popcorn?? " Měl jsem na něco chuť, ale dost mě fascinovalo, že mu je jen devět.

"Jo, když ho uděláš. Nesmím sahat na mikrovlnku ani troubu. "Zvedl ruku, na které byl obvaz. "Neptej se, jedna nehoda a hned tě mají za malé děcko, co neumí ani nic ohřát."Povzdychl si blondýnek a sfoukl si vlasy z čela.

"Dobře ale musíš mi ukázat kde co je" Podle jeho instrukcí udělal popcorn a zase sebou plácli na gauč " Tak dobře kdy bych měl začít?? " Nevěděl jsem, jestli chce slyšet všechno nebo jen to co je společný s tím pirsem.

"Od začátku až po sem, teda jako jasně že mi nemusíš popisovat porod svojí matky, stačí mi to asi tak… od dětství."Usmál se na něj a dál si do pusy kousek popcornu, pokousal ho a spolkl a strčil si do pusy opět lízátko, skvělá kombinace…

" Tak jo… " odmlčel jsem se a začal mu povídat svůj dlouhý příběh, který začínal tím, že můj otec utekl s bratrem mojí matky. Po asi pěti pokusech té ženy, co si říkala moje matka, mě zabit, jsem skončil na policii, abych vypovídal. A to byla první událost, co mě dostala na dně. Byl jsem donucen jit do děcáku. Kde jsem potkal Tea. Po pár měsících, co mě tam chránil, mu bylo osmnáct a musel pryč… "Ten pirs mi píchl on na památku. Noc před tím, než odešel"

Mlčel, zarytě mlčel. "Tvůj osud není vážně moc pěkný."Zaznělo po chvíli. "Neměl jsi to lehké."zvedl k němu oči. "To mě mrzí, vím, že je to v děcáku těžké."Pousmál se chabě, držíc některá slova za zuby. Pak ale zmlknul… Snažil se vstřebat jednu novou informaci, a tou bylo… "Teo? To je přezdívka? "Zvedl k němu oči.

" On řekl mi, že mu tak mužů říkat když jsem ho potkal…" pořádně jsem se uvelebil a stáhl na sebe deku… Nebylo mi chladno, ale při tom vzpomínání jsem měl husinu." Proč se ptáš???"

"To je jedno."Strčil si špičku prstu mezi rty a povzdychl si. "Už se nebudu ptát, asi ti to není příjemné… "Chvíli bylo ticho. "Mám hlad." Špitl blondýnek a spravil si pramínek vlasů za ucho. "Myslíš, že už se Arty vrátí?"Zašeptal tiše.

"Nemám nejmenší tušení jak daleko je obchod" Vděčně jsem se na něj usmál a opřel jsem se o gauč " Mužem něco ukuchtit ale nevím, co tu mate" Teo… Doufám, že nejsi daleko. Ten kluk mě donutil na něj myslet. Jak se mohlo tak malé dítě jako jsem byl já do někoho až tak zamilovat…

Tak dobře, "Špitla, seskočil z gauče. "Umíš špagety??"Zakňoural a pokusil se vyskočit na linku. Když se mu to nedařilo, došel si pro židli a vylezl po ní. Posadil se na linku a koukal na přicházejícího Dariena. "Ale já stejně ani tak nesmím sahat na sporák."Zazubil se a strčil si to pusy lízátko, které do teď držel v ruce.

Usmál jsem se a ptal se ho, kde je co, abych mohl vařit. " Tak a teď už jen počkáme, než se nám uvaří špagety" Najednou se ozvaly dveře a dovnitř vešel Arty " Jé ahoj jdeš přesně v čas… Zrovna jsme uvařili špagety"

"Doufám, že jste nic nepodpálili. "Usmál se a došel k nim, položil tašku a došel k Richiemu a vzal si ho do náruče. "Copak ty už máš zase hlad? Měl bys nechat Dariena si trochu odpočinout." Povzdychl si černovlásek a spravil si brýle. "Krom toho, byl jsem v obchodě a donesl jsem ti nějaké oblečení, tak si ho vyzkoušej. "

Milý týpek… " Dík a ne nespálili jsme šikovní " usmál jsem se a šel vypnout špagety " Vytáhnu talíře " Usmál se Arty a začal prostírat " Doufám, že vám to bude chutnat" Sedl jsem si k jídlu a po přání dobře chuti jsme začali jist

Všichni zasedli k jídlu. "Je to dobré, vaříš dobře. Kde ses to naučil? Tak dobré jídlo jsem dlouho nejedl." Usmál se černovlásek na Dariena a dál si pochutnával na špagetách. "Mě tam chybí sír."Zakňoural Richie a zapíchl do jídla vidličku tak že v něm stála. "Richie, přestaň, něco jsme si řekli."Ozval se tiše Arty.

Usmál jsem se " Taky bych ho tam chtěl ale… Nikde tady žádný nebyl" Ten kluk je úžasný sice trochu rozmazleny ale i tak mi přišel jak malý bráška… " Arty… Děkuji, že tu mužů zůstat jestli chceš mužů vám vařit" Chtěl jsem mu nějak oplatit to, že mě tu nechává…

"To je v pořádku."Usmál se na něj a spravil si brýle. "Nemusíš, jdi ještě dítě, tvoje jediné povinnosti by měly být, chození do školy a uklízení nádobí, "Zazubil se na něj. "Dary bude chodit do školy??"Otevřel blondýnek pusinku do ó a chytil se jemně rukama okrajů stolu. "No, to asi ne."Odvětil Arty. "A taky pochybuju, že o to stojí." Zasmál se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama